cs

Dění na opačném konci Země jasně ukazuje, co má za následek živelný tlak na rozšíření elektromobilů

02.05.2022

Je to krystalický důkaz toho, jak prodeje elektrických aut tam či onde nemají téměř nic společného s poptávkou po nich. V EU jde o dílo složitého mechanismu, který není tak čitelný, na Novém Zélandu zvolili velmi přímočarý způsob. A dopady jsou drtivé. 

Nebojujeme proti elektromobilům, jak nám někteří podsouvají, svobodnou vůli kohokoli nechceme nijak zpochybňovat. Pokud tedy po voze s elektrickým pohonem toužíte, klidně si jej kupte a buďte šťastní. Jen jej prosím nenuťte těm, kteří o něj nestojí, zvláště pak ne s argumentací, že to pro planetu přinese něco dobrého - tak jednoduché to bohužel není.

Politici nicméně takto neuvažují a na nespočtu úrovní deformují trh tak, aby se elektromobily prodávaly bez ohledu na to, zda o ně někdo sám stojí či nestojí. Někteří přesto zpochybňují, že se tyto kroky starají o jejich odbyt. Buď mají pocit, že o ně lidé přece musí stát, však by si nekoupili auta, která jsou jim proti srsti. A nebo nevnímají celý ďábelský přerozdělovací mechanismus fungující v EU, ve kterém se snad nevyznají už ani jeho strůjci. Elektrická auta jsou zvýhodňována tolika způsoby a jakákoli jiná uměle zdražována podobným množstvím opatření, že se už snad ani nedá dopočítat, co by kolik mohlo stát za normálních okolností.

To druhé nezměníme, spočítat už se to nedá, neboť bez spousty přerozdělovacích mechanismů by se různé věci vyráběly v jiných objemech, což by přineslo jiné náklady spojené s jejich produkcí. Že ale přerozdělování masivně ovlivňuje to, co lidé kupují - a že jsou najednou schopni volit vozy, na které by jinak ani nepomysleli -, to si můžeme prokázat velmi názorně.

Ukazuje to dění na Novém Zélandu, kde tamní vláda v dubnu uvedla v platnost svůj vlastní přerozdělovací mechanismus. Aby podpořila prodeje hybridních a elektrických aut, dává na ně dotace v rozmezí 3 450 až 8 625 NZD (cca 52 až 130 tisíc Kč), zatímco vozy se spalovacími motory a jakkoli vyššími spotřebou stihla penalizace. Zájemci o silnější osobáky, pick-upy či dodávky, které na Novém Zélandu patří mezi nejprodávanější vozy vůbec, tak nově musí platit o 2 500 až 4 500 novozélandských dolarů (asi 37,5 až 68 tisíc korun) navíc. Prosté, jednoduché, zkrátka se peníze z kapes jedněch nasypou do kapes druhých.

Výsledek? Prodeje dotčených aut dubnu prodeje klesly o neskutečných 72 %. V případě elektromobilů pak došlo k trojnásobnému nárůstu a prodejů u plug-in hybridů se registrace zvedly o 68 %. Ani to ovšem vládě nestačí k dosažení emisních cílů stanovených podle bůh ví čeho, a tak uvažuje o dalším přerozdělování.

Co k tomu dodat? Netržní tlaky na rozšíření elektroaut mají zjevně svůj efekt, problém je jen jeden - kdo účet za tyhle rozmařilosti zaplatí. Odpověď vidíme všichni před sebou každý den, na současné inflaci má svůj podstatný podíl i všemožná zelená politika, nejen ta týkající se elektroaut. Zaplatíme to my všichni a zaplatí to i Novozélanďané. Oni kupci uměle zdražených dodávek zboží za stejné ceny rozvážet nebudou, své služby zdraží. A udělají to i další a další, kteří budou uměle zvýšenými cenami zasaženi.

Je to skutečně absurdní stav věcí, pro ekonoma zhmotnělá noční můra. Však co špatného bylo na tom chovat se ekonomicky racionálně, efektivně a odpovědně?