cs

Chiptuning - vyplatí se?

02.12.2021

Jedním z nejpopulárnějších způsobů, jak zvýšit výkon auta, je chiptuning. Jedná se o relativně levnou možnost, která však má i svá úskalí. 

Co je chiptuning?

Každý automobil má nějakou řídící jednotku, respektive dnes už několik řídících jednotek. Chiptuning se týká řídící jednotky, která má na starosti motor a vstřikování. V té je uložen software, podle kterého se řídí množství vstřikovaného paliva, předstih, předvstřik, klapka sání a zkrátka všechny komponenty, které mají na výkon motoru a jeho kroutící moment vliv.

Vše je nastaveno na, v rámci možností, konzervativní hodnoty potřebné k tomu, aby vůz prošel všemi potřebnými testy, včetně v první řadě testy emisními. Automobilky se samozřejmě nepouštějí do žádných velkých experimentů a nesnaží se z motorů vytřískat poslední zbytky sil a výkonu. Spíše hledí na to, aby pohonný řetězec vydržel minimálně 150-250 tisíc kilometrů.

Chiptuning spočívá v tom, že se nastavení softwaru změní, a to samozřejmě tak, aby motor dosahoval vyššího výkonu, krouticího momentu a ideálně měl i menší spotřebu. Často se omezuje i činnost EGR, tedy ventilu recirkulace spalin, čímž se zvyšuje celková účinnost motoru. Lepší dynamika a nižší spotřeba jsou sice fajn, na druhou stranu to logicky musí být něčím vykoupeno. Primárně jsou to vyšší emise. Jak to že tedy "čipnuté" auto projde přes STK, respektive emise? Tam se totiž neměří zdaleka všechny škodliviny, navíc obecně měření emisí v ČR funguje dost pochybně, což by bylo na samostatný článek.

Škodí něčemu chiptuning?

Pokud tedy auto i po chiptuningu projde přes STK, kde je problém? Z krátkodobého hlediska se nic projevit nemusí, ale je nutné si uvědomit, že automobilka všechny díly konstruuje na určitý výkon a krouticí moment. U samotného motoru to není nutně automaticky problém, tam bude spíš z velké části záležet na tom, jak moc bude zvýšený výkonový potenciál využívaný. Optimalizací předvstřiku je možné dosáhnout sice lepšího spalování, ale sekundárně nárůstu teplot a tlaků. Což se při delší jízdě na plný plyn může projevovat třeba přehříváním a kratší životností oleje, potažmo turbodmychadla.

Problém může být i s nárůstem krouticího momentu. Když pomineme snížení životnosti spojky, tak je to nebezpečné zejména pro převodovku. Je totiž vždy konstruovaná a vyzkoušená na nějaký maximální krouticí moment. Překročení tohoto limitu má za následek rapidní snížení životnosti a dvojnásobné riziko je to pro automat, který je vždy odladěn na konkrétní motor a jeho výkonovou křivku. Hnací řetězec pak krom nižší životnosti nemusí fungovat optimálně.

I zbytek auta je samozřejmě stavěný na nějaký způsob jízdy, akcelerace a podobně. Dobrým příkladem jsou brzdy, u kterých je sice vždy nějaká rezerva, ale vyšší výkon znamená i snadnější dosahování vyšších rychlostí, ze kterých auto musí bezpečně zpomalit. Když už se někdo tedy nejen do chiptuningu, ale tuningu obecně pustí, měl by chápat vůz jako celek, který musí být plus mínus vybalancovaný.

Levné lákadlo

Když se budete o chiptuningu bavit s kýmkoliv, kdo to dělá, bude to znít jako pohádka. Za pár tisíc můžete mít samé výhody a sociální jistoty, protože vše je zaručeně vyzkoušené a léty praxe prověřené. Ve skutečnosti to tak být nemusí a radikálnější zásahy skutečně životnost hnacího řetězce snižují. Jenže když pak něco po pár letech odejde, tak se často úprava softwaru řídící jednotky ani nezvažuje jako možná závada.

Je tedy dobré před touto úpravou zvážit všechna pro a proti a ideálně se poptat na fórech. Nejcennější jsou samozřejmě zkušenosti těch, kteří "čipnuté" auto provozují už několik let. A jako vždy platí pravidlo, že kdo chce rychlejší a výkonnější auto, ten by si ho měl koupit. Je to daleko efektivnější, než snaha udělat závodničku z olítaného golfa po dědovi.