Bude hůř, aby bylo líp. Co čeká ekonomiku v příštím roce?

V Česku se letos v říjnu vyrobilo o celou třetinu méně aut než loni v říjnu. Jedná se o zásadní příčinu toho, proč se rekonvalescence české ekonomiky po pandemickém šoku poněkud protahuje. Vždyť nebýt čipového hladomoru - klíčového důvodu propadu automobilové výroby - letošní meziroční vzestup tuzemského průmyslu by byl více dvojnásobný. Takto ale bude příznivou zprávou i to, pokud průmysl letos vzroste o desetinu. Příští rok však bude těžký - ale pak spatříme světlo na konci tunelu.

Samozřejmě, v běžných časech by byl desetiprocentní nárůst heroickým výkonem, připomínajícím Čínu v jejích nejlepších letech. Jenže meziroční srovnání je letos kriticky poznamenáno loňským dramatickým propadem, takže opravdovým úspěchem by letos byl teprve meziroční nárůst výkonu průmyslu o dvacet a více procent.

Takový vzestup se však jisto jistě konat nebude. V posledních dvou měsících roku je sice patrné zmírňování projevů čipového hladomoru, které se zrcadlí i v náladě tuzemských průmyslníků. Ta se v listopadu poprvé od června zlepšila, jak plyne z nejnovějšího šetření ČSÚ. Počet průmyslníků, kteří čekají, že v příštích třech měsících pojede výroba na rychlejší obrátky, se totiž oproti říjnu zvýšil. Na dohnání ztráty předešlých měsíců už ale jejich pozvolna vracející se optimismus stačit nebude.

V říjnu kvůli nedostatku komponent - nejen čipů - stála dva týdny výroba třeba ve Škodě Auto. Tím se zadrhl i celý segment subdodavatelů automobilek. O desetinu se tak v říjnu propadl výkon průmyslu plastů a pryže, který zahrnuje právě celou řadu z uvedených subdodavatelů.

Zadrhávající se český automotive navíc může způsobit nejhorší výkon českého zahraničního obchodu od roku 2010. Tehdy naposledy totiž bilance českého obchodu se zahraničím skončila v záporu. V krajním případě skončí v červených číslech i letos, byť pravděpodobnější je poměrně nepatrný přebytek, zhruba desetinový v porovnání s loňským obřím přebytkem zhruba 180 miliard korun.

Vždyť jen v říjnu byla bilance zahraničního obchodu - minus 18,2 miliardy korun - o takřka padesát miliard slabší než loni v říjnu. Takže zatímco loni od ledna do října činil přebytek přes 130 miliard, letos to je za stejné období jen hubených deset miliard. Kde se nevyrábí, tam se nevyváží.

A navíc, červená čísla letos zahraničnímu obchodu hrozí také kvůli zdražující ropě. Barel ropy Brent se loni v říjnu prodával na světovém trhu převážně za ceny v pásmu v přepočtu za 900 až 1000 korun, letos v říjnu to již bylo zejména za ceny od 1800 do 1900 korun.

Až stoprocentní růst korunové ceny ropného barelu se zkrátka musí v bilanci čistého dovozce ropy a ropných produktů, jakým Česko je, projevit znatelně negativním dopadem do bilance zahraničního obchodu. Nejde jen o to, že je ropa dražší, nýbrž také o to, že jí kvůli pokračující ekonomické "rekonvalescenci" dovážíme více než loni.

Je prakticky jisté, že v příštím roce už další stoprocentní i vyšší nárůst korunové ceny ropy nastávat nebude. Ceny ropy by se mohly pohybovat průměrně kolem hodnoty 85 dolarů za barel, tedy na úrovni letošních říjnových maxim. I proto zejména v druhém pololetí příštího roku znatelně zvolní inflační tlaky v české ekonomice.

Bude navíc pokračovat odeznívání světové logistické krize, která na malou otevřenou ekonomiku České republiky, tolik orientovanou na autoprůmysl, doléhá i v mezinárodním srovnání obzvláště těžce. V souhrnu tedy příští rok bude hospodářsky těžký, ba temný, ale světlo na konci tunelu bude postupem času stále zřetelnější. A na přelomu let 2022 a 2023 by česká ekonomika mohla být prakticky již fit, venku z tunelu a pryč z etapy pandemického útlumu.